close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

První pohled

23. března 2017 v 21:19 | Sobik |  Myšlenky
Vzpomínám, jaké to bylo, když jsem je potkala poprvé. Jaké to obecně je, když ho nebo ji potkáte poprvé. Nebo když si poprvé uvědomíte, že jste se zamilovali nebo že to k něčemu spěje.
Dodnes si pamatuji, protože jsem nostalgik, jak to vzniklo u všech třech... Nebo čtyřech? Nechme to u tří...

1) E jako epes rádes rozjezd...
Toto setkání bylo naprostá náhoda, která spěla k zániku ještě dřív, než se to vůbec pořádně rozjelo. Ten den jsem sekala trávník, když E přijel za sestry manželem, který byl zrovna u nás. Je to jeho nejlepší kamarád a tenkrát se zrovna vyskýtal u nás na severu. Přijel na motorce a představte si, že z ní slézá holohlavý frajírek s pronikavýma modrýma očima, ve kterých byste se rády dámy utopily... A vy před ním stojíte v teplákách, holinách, upocená a smradlavá od čerstvě posekané trávy... Romantika až za hrob... Bylo to divné setkání a také velmi krátké. Ale nebylo poslední a postupem času slovo dalo, znáte to.

2) V jako vlastním tě jako svůj majetek...
S V jsem se znala už od malička, ale nikdy jsme na sebe nepohlíželi jako na někoho, s kým bysme se chtěli znát romanticky. Nějak jsme se zase po letech kontaktovali, kdy se mě V ptal, zda jsem doma a jestli bych nechtěla jet s ním a s jeho malou neteří na koupaliště, jaké klišé že. Samozřejmě že kluk rád vezme holku na koupák, tam se to nejlépe posuzuje... V každém případě, jeli jsme tam jako kamarádi, ale už v bazénu jsme si byli jisti, že to není čistě kamarádské... Slovo dalo slovo a jeli jsme na další, tentokrát už na rande, výlet...

3) J jako... prostě Jako všechno...
Tenhle počátek, i průběh, i konec, mám nejradši. Může mít člověk oblíbený vztah? Prostě a jednoduše jsme se rozešli z rozumných důvodů, párkrát jsme se rafli, ale pořád jsme v kontaktu, pořád se milujeme, ale oba víme, že spolu nemůžeme být... Romantické drama jako vyšité.
V každém případě mě doteď mrzí, že si nepamatuju, jaké to bylo, když jsem ho spatřila poprvé. Jen si pamatuji, že tam na úplném začátku mezi ostatními nebyl, protože prostě nedorazil z domova. Abych to přiblížila - on byl žákem v škole spojené s dětským domovem a já byla jeho učitelka... Vlastně si nepamatuji jak to mezi námi probíhalo po celou tu dobu až do chvíle, kdy mi došlo, že se do mě zamiloval. A mně se to líbilo. A líbila se mi ta představa, že bychom byli spolu. A uvědomila jsem si, že jsem do něho vlastně taky zamilovaná. Ach jo...
Bylo to v únoru, zrovna před Valentýnem a jelikož jsem je vyučovala angličtinu (né, nejsem v ní tak dobrá, ale vzhledem k okolnostem jsem zrovna byla jediný člověk, co ji mohl vyučovat) a měli jsme prezentaci na valentýnské věci a slovíčka. A dostali jsme se k amorovi. A oni nevěděli, co to je amor. Jak to proboha může někdo nevědět? Tak jsem se jim to snažila co nejjednoduššeji vysvětlit, aby to pochopil i největší blbec. A říkám, že to je takovej andělíček s lukem a šípem a když na někoho ten šíp vystřelí, tak se zamiluje do té osoby, na kterou mu padne oko jako první. A na závěr jako žert jsem dodala, že kdyby tam byl teď s námi ve třídě, tak by se vlastně všichni zamilovali do mě, protože mě všichni bedlivě sledovali. Načež všichni vybouchli smíchy, až na J, který na mě upíral pohled a prohlásil, že "To už nemusí chodit...". V tu chvíli mi to nedošlo, ale pak jsem nad tím začala přemýšlet a doteď si to pamatuji - slovo od slova, pohled od pohledu, celou situaci... Protože když jste do někho zamilovaní, chcete si uchovat každý okamžik s ním.
Ano, já vím žák x učitelka... Ale vlastně doteď se mezi námi nic nestalo a chodit jsme spolu začali až po tom, co jsem v té škole skončila a nebyla již zaměstnankyní. A nebyl zase o tolik mladší jestli se ptáte na tohle (nebo vás to vlastně nezajímá a neptáte se na nic).
Zrovna dnes jsem mu to psala - on byl jedna z mých největších chyb v životě, ale byl jedna z těch nejlepších chyb, co se mi stala a nemrzí mě nic z toho.
Ale je vážně těžké se pohnout dál, když chcete stále žít v minulosti a vaše srdce stále patří někomu, s kým být nemůžete. Jak se potom máte zamilovat do toho nového, skvělého a dokonalého chlapa pro vás?

Nebudu to dál rozvádět, protože by to nebyl článek o myšlenkách ale psaná telenovela (není to potom již harlekýnka?)

Napište mi vaše názory, připomínky či váš první pohled.
Váš Sobik

Poznámka ze dne 27-3-2017: Když si přečtu pár posledních řádků, usmívám se a kroutím hlavou, jak se situace lehce změnila a člověk si uvědomí, že odpověď na otázku dávno zná, ale nechce si ji připustit, protože neví, jak se situace bude dál vyvíjet, či nebude. Zamilovat se do toho nového, skvělého a dokonalého chlapa bylo velmi jednoduché, protože jsem ho již milovala dávno před napsáním tohoto článku, což jsem si uvědomila ve chvilce, kdy se situace mezi námi výrazně změnila. Připadá mi to teď jen tak, že jsem si prostě připadala zoufalá, opuštěná a ztracená ve svých myšlenkách o něčem, co člověk považuje za nemožnosti... A pak se jedna nemožnost uskuteční - jak matoucí a přesto tak jasné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama