Už jsem dlouho nenapsala jen tak. Nic, co by mě neodkazovalo na předchozí články, nic, co by nemělo být nějakým pokračováním něčeho. Poslední dobou se tu objevují velmi dobrá témata, ale já nemám čas si k tomu sednout a něco sepsat. Když si vzpomenu, tak týden je pryč a na scéně je téma nové.
Oficiální definice pro mládí značí věk mezi dětstvím a dospělostí zhruba do třicítky. Ale je tomu opravdu tak? Kdy si člověk může ještě říct, že je mladý? Nebo která léta ve vyprávění považuje starší člověk jako mládí? Znáte to, "Ve svém mládí jsem...".
Když se nad tím zamyslím já ze svého pohledu, svého života, pro mě mládí značí něco, kdy se člověk stále cítí na to, dělat vylomeniny, něco podnikat... Nebo aspoň to dělat, aniž by si připadal hloupě nebo se druhý den cítil na rakev.
Občas se tak cítím i já. Znáte to (nebo možná ne), dlouhá šichta v práci, vracíte se večer domů, kdy si ještě musíte uvařit jídlo na druhý den do práce, jste unavení, něco na vás leze a spát chodíte v devět, protože se snažíte nabrat trochu sil, i když víte, že se ráno probudíte ještě unavenější. A tahkle to jde každý den, jako rutina až do dne, kdy máte volno. To se dáte na praní a úklid. A pak se pozastavíte. A řeknete si, "Co já to vlastně dělám?". Takový život přece nechci mít, minimálně ne do pětatřiceti.
Ale mládí značí to, že chodím s kamarády do hospody na "jedno". Bavíme se, pokecáme a občas řešíme i drby, jako středoškoláci. Nebo se scházím s přítelem, chodíme na rande, na procházky, cokoliv jen chceme. Nebo vezmu auto a jen tak si jedu do obchodního centra, protože prostě chci. Nebo se věnuji svým koníčkům.
Vím, že bych neměla ponocovat, protože v práci budu unavená a nepoužitelná, ale takovýhle život nechci. Spát a odpočívat můžu ve stáří. Já se chci bavit, prožívat život naplno a užívat si, plnit si své cíle.
Přes léto jsem byla vážně nemocná, prakticky na pokraji smrti (né nežertuji)... A když se člověku něco takového stane, hned svoje priority přehodnotí.
Až budu mít jednou rodinu (na kterou ještě dlouho nebudu připravená), chci vědět, že ničeho nelituji. Že jsem si splnila vše, co jsem chtěla v "mládí" udělat, dokud jsem neměla žádné životní povinnosti.
Mládí je prostě pro mě něco takového, co opravdu může dělat jen svobodný nezávislý člověk. A i když jsem zadaná, se svým přítelem jsme čistě rozumní a nemusíme se cítit svázaní jako na vodítku. On má své priority a zájmy a já zase ty své. A neznamená to, že když vám do vašeho života někdo takový vnikne, musíte hned kvůli němu překopat celý svůj lifestyle.
A co pro vás značí mládí? Vyjádřete se, napište svůj názor.
Váš Sobik




Ty to mládí žiješ a máš docela jasno. Gratuluji, že jsi ještě svěží duchem. Není moc lidí pod třicítku, kteří by si žili tak po svém a přitom neškodili. Máš našlápnuto na dobrý život